See More

Chceme tento open-source projekt zpřístupnit lidem po celém světě.

Pomozte přeložit obsah tohoto tutoriálu do svého jazyka!

Mapa tutoriálu
  1. Tutoriál
  2. Síťové požadavky
12. dubna 2026

XMLHttpRequest

XMLHttpRequest je zabudovaný prohlížečový objekt, který umožňuje v JavaScriptu vytvářet HTTP požadavky.

Přestože má v názvu slovo „XML“, může pracovat s libovolnými daty, nejenom s formátem XML. Můžeme odesílat a stahovat soubory, sledovat průběh a mnoho dalšího.

V současnosti existuje jiná, modernější metoda fetch, která XMLHttpRequest poněkud odsouvá do pozadí.

Při vývoji moderních webů se XMLHttpRequest používá ze tří důvodů:

  1. Historické důvody: potřebujeme podporovat již existující skripty obsahující XMLHttpRequest.
  2. Musíme podporovat staré prohlížeče a nechceme používat polyfilly (např. aby skripty zůstaly krátké).
  3. Potřebujeme něco, co fetch zatím neumí, např. sledovat průběh odesílání.

Zdá se vám to povědomé? Pokud ano, je to v pořádku a můžete pokračovat k XMLHttpRequest. Jinak prosíme přejděte k Fetch.

Základy

XMLHttpRequest má dva režimy práce: synchronní a asynchronní.

Nejprve se podíváme na asynchronní, který se používá ve většině případů.

K provedení požadavku musíme učinit čtyři kroky:

  1. Vytvoříme XMLHttpRequest:

    let xhr = new XMLHttpRequest();

    Konstruktor nemá žádné argumenty.

  2. Inicializujeme ho, zpravidla hned po new XMLHttpRequest:

    xhr.open(metoda, URL, [async, uživatel, heslo])

    Tato metoda specifikuje hlavní parametry požadavku:

    • metoda – HTTP metoda. Obvykle "GET" nebo "POST".
    • URL – požadovaná URL, Å™etÄ›zec, může to být i objekt URL.
    • async – pokud je výslovnÄ› nastaven na false, bude požadavek synchronní, probereme to zanedlouho.
    • uživatel, heslo – uživatelské jméno a heslo pro základní HTTP autentifikaci (pokud jsou potÅ™eba).

    Prosíme všimněte si, že volání open přes svůj název neotevírá spojení, ale jen konfiguruje požadavek. Síťová aktivita začíná teprve voláním send.

  3. Pošleme požadavek.

    xhr.send([tělo])

    Tato metoda otevírá spojení a posílá požadavek na server. Nepovinný parametr tělo obsahuje tělo požadavku.

    Některé metody požadavků, např. GET, nemají žádné tělo. Jiné metody, např. POST, používají tělo k odeslání dat na server. Příklady uvidíme později.

  4. Nasloucháme událostem xhr, abychom získali odpověď.

    Nejčastěji se používají tyto tři události:

    • load – když je požadavek dokončen (i když HTTP status je napÅ™. 400 nebo 500) a celá odpověď je pÅ™ijata.
    • error – když se požadavek nepodaÅ™ilo provést, napÅ™. kvůli nefunkční síti nebo Å¡patné URL.
    • progress – spouÅ¡tí se periodicky bÄ›hem stahování odpovÄ›di, oznamuje, kolik bylo staženo.
    xhr.onload = function() {
  alert(`Načteno: ${xhr.status} ${xhr.response}`);
};

xhr.onerror = function() { // spustí se jen tehdy, když se požadavek vůbec nepovedlo provést
  alert(`Chyba sítě`);
};

xhr.onprogress = function(událost) { // spouští se periodicky
  // událost.loaded - kolik bytů bylo staženo
  // událost.lengthComputable = true, pokud server poslal hlavičku Content-Length
  // událost.total - celkový počet bytů (je-li lengthComputable)
  alert(`Získáno ${událost.loaded} z ${událost.total}`);
};

Následuje celý příklad. Uvedený kód načítá z URL na /article/xmlhttprequest/example/load ze serveru a vypisuje průběh:

// 1. Vytvoříme nový objekt XMLHttpRequest
let xhr = new XMLHttpRequest();

// 2. Nakonfigurujeme ho: požadavek GET na URL /article/.../load
xhr.open('GET', '/article/xmlhttprequest/example/load');

// 3. Pošleme požadavek po síti
xhr.send();

// 4. Toto bude voláno po přijetí odpovědi
xhr.onload = function() {
  if (xhr.status != 200) { // analýza HTTP statusu odpovědi
    alert(`Chyba ${xhr.status}: ${xhr.statusText}`); // napÅ™. 404: Not Found
  } else { // zobrazení odpovědi
    alert(`Hotovo, přijato ${xhr.response.length} bytů`); // response je odpověď serveru
  }
};

xhr.onprogress = function(událost) {
  if (událost.lengthComputable) {
    alert(`Přijato ${událost.loaded} z ${událost.total} bytů`);
  } else {
    alert(`Přijato ${událost.loaded} bytů`); // není Content-Length
  }

};

xhr.onerror = function() {
  alert("Požadavek neuspěl");
};

Jakmile server odpoví, můžeme získat výsledek z následujících vlastností xhr:

status
Kód HTTP statusu (číslo): 200, 404, 403 a podobně, v případě selhání mimo HTTP může být 0.
statusText
Zpráva HTTP statusu (řetězec): obvykle OK pro 200, Not Found pro 404, Forbidden pro 403 a podobně.
response (staré skripty mohou používat responseText)
Tělo odpovědi serveru.

Můžeme také specifikovat časový limit pomocí vlastnosti timeout:

xhr.timeout = 10000; // časový limit v ms, 10 sekund

Jestliže požadavek během stanovené doby neuspěje, bude zrušen a vyvolá se událost timeout.

Vyhledávací parametry URL

K přidání parametrů do URL, např. ?název=hodnota, a zajištění správného kódování můžeme použít objekt URL:

let url = new URL('https://google.com/search');
url.searchParams.set('q', 'otestuj mne!');

// parametr 'q' je zakódován
xhr.open('GET', url); // https://google.com/search?q=otestuj+mne%21

Typ odpovědi

K nastavení formátu odpovědi můžeme použít vlastnost xhr.responseType:

  • "" (standardnÄ›) – získáme ji jako Å™etÄ›zec,
  • "text" – získáme ji jako Å™etÄ›zec,
  • "arraybuffer" – získáme ji jako ArrayBuffer (pro binární data, viz kapitolu ArrayBuffer, binární pole),
  • "blob" – získáme ji jako Blob (pro binární data, viz kapitolu Blob),
  • "document" – získáme ji jako XML dokument (můžeme používat XPath a jiné metody XML) nebo HTML dokument (podle MIME typu pÅ™ijatých dat),
  • "json" – získáme ji jako JSON (automaticky se rozparsuje).

Získejme například odpověď jako JSON:

let xhr = new XMLHttpRequest();

xhr.open('GET', '/article/xmlhttprequest/example/json');

xhr.responseType = 'json';

xhr.send();

// odpověď je {"message": "Hello, world!"}
xhr.onload = function() {
  let objOdpovědi = xhr.response;
  alert(objOdpovědi.message); // Hello, world!
};
Poznámka:

Ve starých skriptech můžete najít i vlastnosti xhr.responseText a dokonce xhr.responseXML.

Ty existují z historických důvodů, abychom získali řetězec anebo XML dokument. V současnosti bychom měli nastavit formát v xhr.responseType a načíst xhr.response, jak je ukázáno výše.

Stavy připravenosti

XMLHttpRequest během zpracování požadavku mění svůj stav. Jeho aktuální stav je k dispozici v xhr.readyState.

VÅ¡echny stavy podle specifikace:

UNSENT = 0; // úvodní stav
OPENED = 1; // voláno open
HEADERS_RECEIVED = 2; // přijaty hlavičky odpovědi
LOADING = 3; // odpověď se načítá (byl přijat datový paket)
DONE = 4; // odpověď kompletní

Objekt XMLHttpRequest mezi nimi přechází v pořadí 0 → 1 → 2 → 3 → … → 3 → 4. Stav 3 se opakuje pokaždé, když je ze sítě přijat datový paket.

Můžeme je sledovat pomocí události readystatechange:

xhr.onreadystatechange = function() {
  if (xhr.readyState == 3) {
    // načítání
  }
  if (xhr.readyState == 4) {
    // požadavek hotov
  }
};

Posluchače události readystatechange najdete v zastaralém kódu. Jsou tam z historických důvodů, jelikož v dřívější době neexistovala load a jiné události. V dnešní době je vytlačují handlery load/error/progress.

Zrušení požadavku

Požadavek můžeme kdykoli zrušit voláním xhr.abort():

xhr.abort(); // zruší požadavek

Tím se vyvolá událost abort a xhr.status se nastaví na 0.

Synchronní požadavky

Pokud je v metodě open třetí parametr async nastaven na false, požadavek se provede synchronně.

Jinými slovy, běh JavaScriptu se při send() pozastaví a obnoví se až po přijetí odpovědi. Podobá se to příkazům alert nebo prompt.

Následuje přepsaný příklad, v němž je třetí parametr open nastaven na false:

let xhr = new XMLHttpRequest();

xhr.open('GET', '/article/xmlhttprequest/hello.txt', false);

try {
  xhr.send();
  if (xhr.status != 200) {
    alert(`Chyba ${xhr.status}: ${xhr.statusText}`);
  } else {
    alert(xhr.response);
  }
} catch(err) { // místo onerror
  alert("Požadavek neuspěl");
}

Možná to vypadá dobře, ale synchronní volání se používají jen vzácně, protože blokují JavaScript na stránce, dokud načítání neskončí. V některých prohlížečích přitom není možné rolovat. Jestliže synchronní volání trvá příliš dlouho, prohlížeč může navrhnout zavření „zaseknuté“ stránky.

Pro synchronní požadavky není k dispozici množství pokročilých vlastností XMLHttpRequest, například požadavek na jinou doménu nebo nastavení časového limitu. Navíc, jak vidíte, nemůžeme sledovat průběh načítání.

Kvůli tomu všemu se synchronní požadavky používají jen velmi zřídka, téměř vůbec. Nebudeme o nich nadále hovořit.

HTTP hlavičky

XMLHttpRequest umožňuje posílat vlastní hlavičky i číst hlavičky odpovědi.

Pro HTTP hlavičky existují tři metody:

setRequestHeader(název, hodnota)

Nastaví hlavičku požadavku s názvem název na hodnotu hodnota.

Příklad:

xhr.setRequestHeader('Content-Type', 'application/json');
Omezení hlaviček

Některé hlavičky, např. Referer a Host, jsou spravovány výlučně prohlížečem. Jejich úplný seznam najdete ve specifikaci.

Z důvodů bezpečnosti uživatele a korektnosti požadavku nemá XMLHttpRequest dovoleno je měnit.

Nemůžeme odstranit hlavičku

Další zvláštností XMLHttpRequest je, že nemůžeme setRequestHeader zrušit.

Jakmile je hlavička nastavena, je nastavena. Další volání přidají do hlavičky informace, nepřepíší ji.

Příklad:

xhr.setRequestHeader('X-Auth', '123');
xhr.setRequestHeader('X-Auth', '456');

// hlavička bude:
// X-Auth: 123, 456
getResponseHeader(název)

Vrátí hlavičku odpovědi s názvem název (kromě Set-Cookie a Set-Cookie2).

Příklad:

xhr.getResponseHeader('Content-Type')
getAllResponseHeaders()

Vrátí všechny hlavičky odpovědi kromě Set-Cookie a Set-Cookie2.

Každá hlavička je vrácena na samostatném řádku, například:

Cache-Control: max-age=31536000
Content-Length: 4260
Content-Type: image/png
Date: Sat, 08 Sep 2012 16:53:16 GMT

Konce řádků mezi hlavičkami jsou vždy "\r\n" (nezávisle na OS), takže můžeme řetězec snadno rozdělit na jednotlivé hlavičky. Oddělovač mezi názvem a hodnotou hlavičky je vždy dvojtečka následovaná mezerou ": ". To je pevně dáno ve specifikaci.

Jestliže tedy chceme získat objekt obsahující dvojice název/hodnota, musíme přidat krátký kód v JS.

Například takto (předpokládáme, že pokud dvě hlavičky mají stejný název, pak druhá přepíše tu první):

let hlavičky = xhr
  .getAllResponseHeaders()
  .split('\r\n')
  .reduce((výsledek, aktuální) => {
    let [název, hodnota] = aktuální.split(': ');
    výsledek[název] = hodnota;
    return výsledek;
  }, {});

// hlavičky['Content-Type'] = 'image/png'

POST, FormData

K vytvoření požadavku POST můžeme použít zabudovaný objekt FormData.

Syntaxe:

let formData = new FormData([form]); // vytvoří objekt, může ho vyplnit z <form>
formData.append(název, hodnota); // přidá pole

Vytvoříme ho, můžeme ho vyplnit z formuláře, v případě potřeby přidáme další pole pomocí append a pak:

  1. xhr.open('POST', ...) – použijeme metodu POST.
  2. xhr.send(formData) odešle formulář na server.

Příklad:

<form name="osoba">
  <input name="name" value="Jan">
  <input name="surname" value="Novák">
</form>

<script>
  // předvyplní FormData z formuláře
  let formData = new FormData(document.forms.person);

  // přidá jedno další pole
  formData.append("middle", "Leoš");

  // odešle data
  let xhr = new XMLHttpRequest();
  xhr.open("POST", "/article/xmlhttprequest/post/user");
  xhr.send(formData);

  xhr.onload = () => alert(xhr.response);
</script>

Formulář bude poslán v kódování multipart/form-data.

Pokud bychom raději chtěli JSON, zavoláme JSON.stringify a pošleme ho jako řetězec.

Jen nesmíme zapomenout nastavit hlavičku Content-Type: application/json, mnoho programů na serverové straně při ní automaticky dekóduje JSON:

let xhr = new XMLHttpRequest();

let json = JSON.stringify({
  jméno: "Jan",
  příjmení: "Novák"
});

xhr.open("POST", '/submit')
xhr.setRequestHeader('Content-type', 'application/json; charset=utf-8');

xhr.send(json);

Metoda .send(tělo) je značně všestranná. Dokáže poslat téměř jakékoli tělo, včetně objektů Blob a BufferSource.

Průběh odesílání

Událost progress se spouští jedině ve fázi stahování.

To znamená, že když něco posíláme metodou POST, XMLHttpRequest nejprve odešle naše data (tělo požadavku) a pak stáhne odpověď.

Jestliže odesíláme něco velkého, bezpochyby nás více zajímá sledování průběhu odesílání. Ale tady nám xhr.onprogress nepomůže.

Existuje jiný objekt bez metod, určený ke sledování událostí při odesílání: xhr.upload.

Generuje podobné události jako xhr, ale xhr.upload je spouští výhradně při odesílání:

  • loadstart – odesílání začalo.
  • progress – spouÅ¡tí se periodicky bÄ›hem odesílání.
  • abort – odesílání zruÅ¡eno.
  • error – chyba mimo HTTP.
  • load – odesílání úspěšnÄ› dokončeno.
  • timeout – vyprÅ¡el časový limit odesílání (je-li nastavena vlastnost timeout).
  • loadend – odesílání skončilo, aÅ¥ už úspěšnÄ› nebo s chybou.

Příklad handlerů:

xhr.upload.onprogress = function(událost) {
  alert(`Odesláno ${událost.loaded} z ${událost.total} bytů`);
};

xhr.upload.onload = function() {
  alert(`Odeslání úspěšně dokončeno.`);
};

xhr.upload.onerror = function() {
  alert(`Chyba při odesílání: ${xhr.status}`);
};

Následuje příklad z reálného života: odeslání souboru se zobrazováním průběhu:

<input type="file" onchange="upload(this.files[0])">

<script>
function upload(soubor) {
  let xhr = new XMLHttpRequest();

  // sledujeme průběh odesílání
  xhr.upload.onprogress = function(událost) {
    console.log(`Odesláno ${událost.loaded} z ${událost.total}`);
  };

  // konec sledování: úspěch nebo chyba
  xhr.onloadend = function() {
    if (xhr.status == 200) {
      console.log("úspěch");
    } else {
      console.log("chyba " + this.status);
    }
  };

  xhr.open("POST", "/article/xmlhttprequest/post/upload");
  xhr.send(soubor);
}
</script>

Požadavky na jiný původ

XMLHttpRequest dokáže vytvářet požadavky na jiný původ. Používá stejnou politiku CORS jako fetch.

Stejně jako fetch standardně neposílá na jiný původ cookies a HTTP autorizaci. Povolíme to tak, že nastavíme xhr.withCredentials na true:

let xhr = new XMLHttpRequest();
xhr.withCredentials = true;

xhr.open('POST', 'http://kdekoli.com/request');
...

Podrobnosti o hlavičkách jiného původu naleznete v kapitole Fetch: požadavky jiného původu.

Shrnutí

Typický kód požadavku GET s XMLHttpRequest:

let xhr = new XMLHttpRequest();

xhr.open('GET', '/my/url');

xhr.send();

xhr.onload = function() {
  if (xhr.status != 200) { // HTTP chyba?
    // zpracování chyby
    alert( 'Chyba: ' + xhr.status);
    return;
  }

  // získáme odpověď z xhr.response
};

xhr.onprogress = function(událost) {
  // oznámíme průběh
  alert(`Načteno ${událost.loaded} z ${událost.total}`);
};

xhr.onerror = function() {
  // zpracování chyby mimo HTTP (např. nedostupné sítě)
};

Událostí existuje ve skutečnosti více, jejich seznam uvádí moderní specifikace (v pořadí, v jakém se objeví):

  • loadstart – požadavek začal.
  • progress – byl pÅ™ijat datový paket odpovÄ›di, celé dosud pÅ™ijaté tÄ›lo odpovÄ›di je v response.
  • abort – požadavek byl zruÅ¡en voláním xhr.abort().
  • error – nastala chyba spojení, napÅ™. Å¡patný název domény. Pro HTTP chyby, napÅ™. 404, se nevyvolává.
  • load – požadavek byl úspěšnÄ› dokončen.
  • timeout – požadavek byl zruÅ¡en kvůli vyprÅ¡ení časového limitu (stane se jen tehdy, když byl limit nastaven).
  • loadend – spustí se po load, error, timeout nebo abort.

Události error, abort, timeout a load se vzájemně vylučují. Může nastat pouze jedna z nich.

Nejčastěji se používají události dokončení načítání (load), selhání načítání (error), nebo můžeme použít jediný handler loadend a ověřovat v něm vlastnosti objektu požadavku xhr, abychom viděli, co se stalo.

Už jsme viděli i jinou událost: readystatechange. Historicky se objevila před dlouhou dobou, než se ustálila specifikace. V dnešní době není nutné ji používat, můžeme ji nahradit novějšími událostmi, ale ve starších skriptech ji často můžeme najít.

Pokud potřebujeme sledovat specificky odesílání, měli bychom naslouchat stejným událostem na objektu xhr.upload.

Předchozí lekceDalší lekce
Mapa tutoriálu

Komentáře

přečtěte si před komentováním…
  • Máte-li návrhy na zlepÅ¡ení, vytvoÅ™te prosím issue na GitHubu nebo pull request místo komentáře.
  • Pokud v článku něčemu nerozumíte, napiÅ¡te prosím, čemu pÅ™esnÄ› a na kterém místÄ›.
  • Pro vložení nÄ›kolika slov kódu použijte značku <code>, pro nÄ›kolik řádků je obalte značkou <pre>, pro více než 10 řádků vložte odkaz na pískoviÅ¡tÄ› (plnkr, jsbin, codepen…)

Kapitola

Navigace v lekci

Sdílet
Upravit na GitHubu