Prozkoumejme, co pÅ™esnÄ› se dÄ›je uvnitÅ™ funkce vytvořArmádu, a Å™eÅ¡ení bude zÅ™ejmé.

1. Vytvoří se prázdné pole střelci:

   let střelci = [];

2. V cyklu se naplní funkcemi pomocí střelci.push(function).

   Každý prvek je funkce, takže výsledné pole vypadá takto:

   střelci = [
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); },
     function () { alert(i); }
   ];

3. Toto pole funkce vrátí.

   Pak pozdÄ›ji volání kteréhokoli jeho prvku, napÅ™. armáda[5](), načte z pole prvek armáda[5] (což je funkce) a zavolá jej.

   Proč nyní vÅ¡echny tyto funkce zobrazí stejnou hodnotu, 10?

   Je to proto, že uvnitÅ™ funkcí střelec neexistuje žádná lokální promÄ›nná i. Když je taková funkce volána, pÅ™evezme i z vnÄ›jšího lexikálního prostÅ™edí.

   Jaká pak bude hodnota promÄ›nné i?

   Když se podíváme na zdrojový kód:

   function vytvořArmádu() {
     ...
     let i = 0;
     while (i < 10) {
       let střelec = function() { // funkce střelec
         alert( i );              // by měla zobrazit své číslo
       };
       střelci.push(střelec); // přidá funkci do pole
       i++;
     }
     ...
   }

   Vidíme, že vÅ¡echny funkce střelec jsou vytvoÅ™eny v lexikálním prostÅ™edí funkce vytvořArmádu(). Když je vÅ¡ak volána armáda[5](), funkce vytvořArmádu již ukončila svou práci a poslední hodnota i je 10 (while se zastaví na i=10).

   Výsledkem je, že vÅ¡echny funkce střelec pÅ™evezmou z vnÄ›jšího lexikálního prostÅ™edí stejnou hodnotu a tou bude poslední hodnota, i=10.

   Jak vidíte výše, pÅ™i každé iteraci bloku while {...} bude vytvoÅ™eno nové lexikální prostÅ™edí. Abychom to opravili, můžeme zkopírovat hodnotu i do promÄ›nné uvnitÅ™ bloku while {...} tÅ™eba takto:

   function vytvořArmádu() {
     let střelci = [];
   
     let i = 0;
     while (i < 10) {
         let j = i;
         let střelec = function() { // funkce střelec
           alert( j );              // by měla zobrazit své číslo
         };
       střelci.push(střelec);
       i++;
     }
   
     return střelci;
   }
   
   let armáda = vytvořArmádu();
   
   // Nyní kód funguje správně
   armáda[0](); // 0
   armáda[5](); // 5

   Zde let j = i deklaruje „iteračnÄ› lokální“ promÄ›nnou j a zkopíruje do ní i. Primitivy se kopírují „hodnotou“, takže ve skutečnosti získáme nezávislou kopii i, která patří do aktuální iterace cyklu.

   StÅ™elci budou fungovat správnÄ›, protože hodnota i nyní existuje trochu blíže. Není v lexikálním prostÅ™edí funkce vytvořArmádu(), ale v lexikálním prostÅ™edí, které odpovídá aktuální iteraci cyklu:

   Tomuto problému se lze vyhnout i tak, že na začátku použijeme for, tÅ™eba takto:

   function vytvořArmádu() {
   
     let střelci = [];
   
     for(let i = 0; i < 10; i++) {
       let střelec = function() { // funkce střelec
         alert( i );              // by měla zobrazit své číslo
       };
       střelci.push(střelec);
     }
   
     return střelci;
   }
   
   let armáda = vytvořArmádu();
   
   armáda[0](); // 0
   armáda[5](); // 5

   To je v zásadÄ› totéž, protože for pÅ™i každé své iteraci vygeneruje nové lexikální prostÅ™edí se svou vlastní promÄ›nnou i. Takže střelec generovaný v každé iteraci odkazuje na své vlastní i přímo z této iterace.

Když jste vložili tolik námahy do pÅ™ečtení tohoto Å™eÅ¡ení a konečný recept je tak jednoduchý – prostÄ› použijeme for, můžete se divit – mÄ›lo to cenu?

Inu, kdybyste na tuto otázku dokázali snadno odpovědět, nečetli byste řešení. Snad vám tedy tato úloha pomohla trochu lépe všemu porozumět.

KromÄ› toho zajisté existují případy, kdy človÄ›k dává pÅ™ednost while pÅ™ed for, i jiné scénáře, v nichž takové problémy opravdu nastanou.

Otevřít řešení s testy na pískovišti.