Statické vlastnosti a metody

Metodu můžeme také přiřadit samotné třídě jako celku. Takové metody se nazývají statické.

V deklaraci třídy jsou pÅ™edznamenány klíčovým slovem static, například:

class Uživatel {
  static statickáMetoda() {
    alert(this === Uživatel);
  }
}

Uživatel.statickáMetoda(); // true

To ve skutečnosti udělá totéž, jako kdybychom tuto metodu přímo přiřadili jako vlastnost:

class Uživatel { }

Uživatel.statickáMetoda = function() {
  alert(this === Uživatel);
};

Uživatel.statickáMetoda(); // true

Hodnota this ve volání Uživatel.statickáMetoda() je samotný třídní konstruktor Uživatel (podle pravidla „objekt pÅ™ed tečkou“).

Statické metody se obvykle používají k implementaci funkcí, které patří třídě jako celku, ale nepatří žádnému jejímu konkrétnímu objektu.

Například máme objekty třídy Článek a potÅ™ebujeme funkci, která je bude porovnávat.

PÅ™irozené Å™eÅ¡ení by bylo pÅ™idat statickou metodu Článek.porovnej:

class Článek {
  constructor(titulek, datum) {
    this.titulek = titulek;
    this.datum = datum;
  }

  static porovnej(článekA, článekB) {
    return článekA.datum - článekB.datum;
  }
}

// použití
let články = [
  new Článek("HTML", new Date(2019, 1, 1)),
  new Článek("CSS", new Date(2019, 0, 1)),
  new Článek("JavaScript", new Date(2019, 11, 1))
];

články.sort(Článek.porovnej);

alert( články[0].titulek ); // CSS

Zde metoda Článek.porovnej stojí „nad“ články jako způsob jejich porovnávání. Není to metoda článku, ale metoda celé třídy.

Jiným příkladem může být tzv. „tovární“ metoda.

Dejme tomu, že potřebujeme více způsobů, jak vytvořit článek:

1. VytvoÅ™it jej ze zadaných parametrů (titulek, datum atd.).
2. Vytvořit prázdný článek s dnešním datem.
3. …nebo nějak jinak.

První způsob můžeme implementovat konstruktorem. A pro druhý můžeme vytvořit statickou metodu třídy.

Například Článek.vytvořDnešní() zde:

class Článek {
  constructor(titulek, datum) {
    this.titulek = titulek;
    this.datum = datum;
  }

  static vytvořDnešní() {
    // pamatujte, že this = Článek
    return new this("Dnešní přehled", new Date());
  }
}

let článek = Článek.vytvořDnešní();

alert( článek.titulek ); // Dnešní přehled

Nyní pokaždé, když budeme potÅ™ebovat vytvoÅ™it dneÅ¡ní pÅ™ehled, můžeme volat Článek.vytvořDnešní(). OpÄ›t to není metoda článku, ale metoda celé třídy.

Statické metody se také používají ve třídách vztahujících se k databázím pro hledání, ukládání a odstraňování záznamů z databáze, například:

// předpokládejme, že Článek je speciální třída pro práci s články
// statická metoda pro odstranění článku podle jeho id:
Článek.odstraň({id: 12345});

// ...
článek.vytvořDnešní(); /// Chyba: článek.vytvořDnešní není funkce

Statické vlastnosti

Můžeme vytvářet i statické vlastnosti. Vypadají jako regulérní třídní vlastnosti, ale jsou pÅ™edznamenány static:

class Článek {
  static vydavatel = "Ilja Kantor";
}

alert( Článek.vydavatel ); // Ilja Kantor

To je totéž jako přímé pÅ™iÅ™azení do třídy Článek:

Článek.vydavatel = "Ilja Kantor";

Dědičnost statických vlastností a metod

Statické vlastnosti a metody se dědí.

Například Zvíře.porovnej a Zvíře.planeta v následujícím kódu budou zdÄ›dÄ›ny a budou dostupné jako Králík.porovnej a Králík.planeta:

class Zvíře {
  static planeta = "ZemÄ›";

  constructor(jméno, rychlost) {
    this.rychlost = rychlost;
    this.jméno = jméno;
  }

  běž(rychlost = 0) {
    this.rychlost += rychlost;
    alert(`${this.jméno} běží rychlostí ${this.rychlost}.`);
  }

  static porovnej(zvířeA, zvířeB) {
    return zvířeA.rychlost - zvířeB.rychlost;
  }

}

// Zděděn ze Zvíře
class Králík extends Zvíře {
  schovejSe() {
    alert(`${this.jméno} se schovává!`);
  }
}

let králíci = [
  new Králík("Bílý králík", 10),
  new Králík("Černý králík", 5)
];

králíci.sort(Králík.porovnej);

králíci[0].běž(); // Černý králík běží rychlostí 5.

alert(Králík.planeta); // Země

Když nyní zavoláme Králík.porovnej, bude volána zdÄ›dÄ›ná metoda Zvíře.porovnej.

Jak to funguje? OpÄ›t pomocí prototypů. Jak jste už možná uhádli, extends vloží třídÄ› Králík do [[Prototype]] odkaz na třídu Zvíře.

Králík extends Zvíře tedy vytvoří dva odkazy [[Prototype]]:

1. Funkce Králík je prototypovÄ› zdÄ›dÄ›na z funkce Zvíře.
2. Králík.prototype je prototypovÄ› zdÄ›dÄ›n ze Zvíře.prototype.

Výsledkem je, že dědičnost funguje pro regulérní i pro statické metody.

Ověřme si to kódem:

class Zvíře {}
class Králík extends Zvíře {}

// pro statické metody
alert(Králík.__proto__ === Zvíře); // true

// pro regulérní metody
alert(Králík.prototype.__proto__ === Zvíře.prototype); // true

Shrnutí

Statické metody se používají pro funkcionalitu, která patří třídě „jako celku“ a nevztahuje se ke konkrétní instanci třídy.

Například metoda pro porovnání Článek.porovnej(článek1, článek2) nebo tovární metoda Článek.vytvořDnešní().

V deklaraci třídy jsou označeny klíčovým slovem static.

Statické vlastnosti používáme tehdy, když chceme uložit data na úrovni třídy, rovněž nespojená s žádnou instancí.

Syntaxe je:

class MojeTřída {
  static vlastnost = ...;

  static metoda() {
    ...
  }
}

Technicky je statická deklarace totéž jako přiřazení samotné třídě:

MojeTřída.vlastnost = ...
MojeTřída.metoda = ...

Statické vlastnosti a metody se dědí.

Pro class B extends A prototyp samotné třídy B ukazuje na třídu A: B.[[Prototype]] = A. Jestliže se tedy pole nenajde v B, hledání bude pokračovat v A.