Časování: setTimeout a setInterval

Můžeme se rozhodnout, že funkci nespustíme právě teď, ale až za nějakou dobu. To se nazývá „časování volání“ („scheduling a call“).

K tomu existují dvě metody:

• setTimeout nám umožňuje spustit funkci jednou po uplynutí zadaného časového intervalu.
• setInterval nám umožňuje spouÅ¡tÄ›t funkci opakovanÄ›, nejprve po uplynutí zadaného časového intervalu a pak bude neustále v tomto intervalu opakována.

Tyto metody nejsou součástí specifikace JavaScriptu, ale většina prostředí obsahuje interní plánovač a tyto metody poskytuje. Konkrétně jsou podporovány ve všech prohlížečích a v Node.js.

setTimeout

Syntaxe:

let idČasovače = setTimeout(funkce|kód, [prodleva], [arg1], [arg2], ...)

Parametry:

funkce|kód

Funkce nebo řetězec kódu, který se má spustit. Obvykle to bývá funkce. Z historických důvodů lze předat i řetězec kódu, ale to se nedoporučuje.

prodleva

Prodleva před spuštěním v milisekundách (1000 ms = 1 sekunda), standardně 0.

arg1, arg2…

Argumenty této funkce.

Například tento kód zavolá řekniAhoj() po uplynutí jedné sekundy:

function řekniAhoj() {
  alert('Ahoj');
}

setTimeout(řekniAhoj, 1000);

S argumenty:

function řekniAhoj(věta, kdo) {
  alert( věta + ', ' + kdo );
}

setTimeout(řekniAhoj, 1000, "Ahoj", "Jan"); // Ahoj, Jan

Je-li první argument řetězec, pak z něj JavaScript vytvoří funkci.

Bude tedy fungovat i tohle:

setTimeout("alert('Ahoj')", 1000);

Používání řetězců se však nedoporučuje, místo nich používejte šipkové funkce, například takto:

setTimeout(() => alert('Ahoj'), 1000);

// Å¡patnÄ›!
setTimeout(řekniAhoj(), 1000);

Zrušení pomocí clearTimeout

Volání setTimeout vrátí „identifikátor časovače“ idČasovače, který můžeme použít ke zruÅ¡ení načasovaného spuÅ¡tÄ›ní.

Syntaxe zrušení:

let idČasovače = setTimeout(...);
clearTimeout(idČasovače);

V následujícím kódu načasujeme funkci a pak ji zrušíme (rozmysleli jsme si to). Výsledkem bude, že se nic nestane:

let idČasovače = setTimeout(() => alert("tohle se nikdy nestane"), 1000);
alert(idČasovače); // identifikátor časovače

clearTimeout(idČasovače);
alert(idČasovače); // stejný identifikátor (po zrušení se nevynuloval)

Jak vidíme z výstupu alert, v prohlížeči je identifikátorem časovače číslo. V jiných prostÅ™edích to může být nÄ›co jiného, například Node.js vrací objekt časovače s dalšími metodami.

Opakujeme, že pro tyto metody neexistuje žádná univerzální specifikace, takže je to v pořádku.

Pro prohlížeče jsou časovače popsány v kapitole o časovačích HTML Living Standardu.

setInterval

Metoda setInterval má stejnou syntaxi jako setTimeout:

let idČasovače = setInterval(funkce|kód, [prodleva], [arg1], [arg2], ...)

VÅ¡echny argumenty mají stejný význam. Na rozdíl od setTimeout vÅ¡ak funkce nebude spuÅ¡tÄ›na jenom jednou, ale pravidelnÄ› vždy po uplynutí zadaného časového intervalu.

Chceme-li zastavit další volání, mÄ›li bychom zavolat clearInterval(idČasovače).

Následující příklad zobrazí zprávu každé 2 sekundy. Po 5 sekundách bude výstup zastaven:

// opakovat s intervalem 2 sekundy
let idČasovače = setInterval(() => alert('tik'), 2000);

// konec po 5 sekundách
setTimeout(() => { clearInterval(idČasovače); alert('stop'); }, 5000);

Vnořený setTimeout

Existují dva způsoby, jak něco pravidelně spouštět.

První je setInterval. Druhý je vnoÅ™ený setTimeout, například takto:

/** namísto:
let idČasovače = setInterval(() => alert('tik'), 2000);
*/

let idČasovače = setTimeout(function tik() {
  alert('tik');
  idČasovače = setTimeout(tik, 2000); // (*)
}, 2000);

Uvedený setTimeout načasuje další volání na konci aktuálního na řádku (*).

VnoÅ™ený setTimeout je flexibilnÄ›jší metoda než setInterval. Tímto způsobem můžeme příští volání načasovat za jinou dobu, podle výsledků aktuálního volání.

Například potřebujeme napsat službu, která každých 5 sekund pošle na server žádost o data, ale v případě, že je server přetížen, by tento interval měla zvýšit na 10, 20, 40 sekund…

Zde je pseudokód:

let prodleva = 5000;

let idČasovače = setTimeout(function požadavek() {
  ...pošle požadavek...

  if (požadavek neuspěl kvůli přetížení serveru) {
    // zvýšíme interval dalšího spuštění
    prodleva *= 2;
  }

  idČasovače = setTimeout(požadavek, prodleva);

}, prodleva);

A jestliže funkce, které časujeme, zatěžují CPU, můžeme měřit dobu, jakou trvá jejich spuštění, a naplánovat si další volání na dříve nebo později.

VnoÅ™ený setTimeout nám umožňuje nastavovat prodlevu mezi voláními pÅ™esnÄ›ji než setInterval.

Porovnejme si dva fragmenty kódu. První používá setInterval:

let i = 1;
setInterval(function() {
  funkce(i++);
}, 100);

Druhý používá vnoÅ™ený setTimeout:

let i = 1;
setTimeout(function spusť() {
  funkce(i++);
  setTimeout(spusť, 100);
}, 100);

Pro setInterval vnitÅ™ní plánovač spustí funkce(i++) každých 100 ms:

VÅ¡imli jste si?

Skutečná prodleva mezi voláními funkce pro setInterval je nižší, než uvedená v kódu!

To je normální, protože doba, kterou zabere výkon funkce, „spotÅ™ebuje“ část intervalu.

Může se stát, že výkon funkce bude trvat déle, než jsme očekávali, a vyžádá si více než 100 ms.

V takovém případÄ› motor počká, až se funkce dokončí, pak zkontroluje plánovač, a pokud jeho čas vyprÅ¡el, spustí funkci okamžitÄ› znovu.

V krajním případÄ›, jestliže výkon funkce trvá vždy déle než prodleva ms, bude k voláním docházet úplnÄ› bez prodlevy.

A zde je obrázek pro vnoÅ™ený setTimeout:

VnoÅ™ený setTimeout zaručuje pevnou prodlevu (zde 100 ms) pÅ™ed koncem jednoho volání a začátkem následujícího.

Je to proto, že nové volání je naplánováno na konci předchozího.

// funkce zůstane v paměti, dokud ji plánovač nezavolá
setTimeout(function() {...}, 100);

setTimeout s nulovou prodlevou

Existuje speciální způsob použití: setTimeout(funkce, 0) nebo jen setTimeout(funkce).

To načasuje výkon funkce na co nejdříve. Plánovač ji vÅ¡ak spustí až poté, co bude dokončen aktuálnÄ› běžící skript.

Funkce je tedy načasována ke spuštění „hned po“ aktuálním skriptu.

Například tohle vypíše „Ahoj“ a hned pak „světe“:

setTimeout(() => alert("světe"));

alert("Ahoj");

První řádek „uloží volání do kalendáře za 0 ms“. AvÅ¡ak plánovač „zkontroluje kalendář“ až poté, co bude aktuální skript dokončen, takže "Ahoj" půjde jako první a "světe" až po nÄ›m.

V prohlížečích existují i pokročilejší způsoby použití načasování s nulovou prodlevou, které probereme v kapitole Smyčka událostí: mikroúlohy a makroúlohy.

let začátek = Date.now();
let časy = [];

setTimeout(function spusť() {
  časy.push(Date.now() - začátek); // zapamatujeme si prodlevu od předchozího volání

  if (začátek + 100 < Date.now()) alert(časy); // za 100 ms zobrazíme prodlevy
  else setTimeout(spusť); // jinak znovu načasujeme
});

// příklad výstupu:
// 1,1,1,1,9,15,20,24,30,35,40,45,50,55,59,64,70,75,80,85,90,95,100

Shrnutí

• Metody setTimeout(funkce, prodleva, ...argumenty) a setInterval(funkce, prodleva, ...argumenty) nám umožňují spustit funkci funkce jednou/pravidelnÄ› po prodleva milisekundách.
• Chceme-li spuÅ¡tÄ›ní zruÅ¡it, mÄ›li bychom volat clearTimeout/clearInterval s hodnotou, kterou vrátila funkce setTimeout/setInterval.
• FlexibilnÄ›jší alternativou k setInterval jsou vnoÅ™ená volání setTimeout, která nám umožňují nastavit čas mezi voláními pÅ™esnÄ›ji.
• Nulová prodleva v setTimeout(funkce, 0) (totéž jako setTimeout(funkce)) se používá k načasování volání „co nejdříve, ale až po dokončení aktuálního skriptu“.
• Prohlížeč omezuje minimální prodlevu pro pÄ›t nebo více vnoÅ™ených volání setTimeout nebo pro setInterval (po 5. volání) na 4 ms. Je tomu tak z historických důvodů.

Prosíme všimněte si, že žádná časovací metoda nezaručuje přesnou prodlevu.

Například časovač v prohlížeči může zpomalit z mnoha důvodů:

• CPU je pÅ™etížen.
• Záložka prohlížeče běží na pozadí.
• Laptop je v režimu úspory baterie.

To všechno může zvýšit minimální rozlišení časovače (minimální prodlevu) na 300 ms nebo dokonce 1000 ms v závislosti na prohlížeči a nastavení výkonu na úrovni OS.