Odkazy na objekty a kopírování objektů

Jeden ze základních rozdílů mezi objekty a primitivními typy je, že objekty se ukládají a kopírují jako „odkazy“, zatímco primitivní hodnoty: řetězce, čísla, booleany atd. – se kopírují vždy „jako celá hodnota“.

Snadno tomu porozumíme, jestliže se podíváme trochu více pod kapuci toho, co se děje, když kopírujeme hodnotu.

Začněme primitivním typem, třeba řetězcem.

Do promÄ›nné věta zkopírujeme promÄ›nnou zpráva:

let zpráva = "Ahoj!";
let věta = zpráva;

Výsledkem budou dvÄ› nezávislé promÄ›nné, v každé bude uložen Å™etÄ›zec "Ahoj!".

Vcelku zjevný výsledek, že?

Objekty se takhle nechovají.

V proměnné, do níž je přiřazen objekt, není uložen samotný objekt, ale jeho „adresa v paměti“ – jinými slovy „odkaz“ na objekt.

Podívejme se na příklad takové proměnné:

let uživatel = {
  jméno: "Jan"
};

A takto je ve skutečnosti uložen v paměti:

Objekt je uložen nÄ›kde v pamÄ›ti (na obrázku vpravo), zatímco promÄ›nná uživatel (vlevo) obsahuje „odkaz“ na nÄ›j.

Můžeme se dívat na objektovou promÄ›nnou, napÅ™. uživatel, jako na kus papíru, na nÄ›mž je napsána adresa objektu.

Když provádíme akci nad objektem, napÅ™. zjiÅ¡Å¥ujeme vlastnost uživatel.jméno, motor JavaScriptu se podívá na to, co je na této adrese, a provede operaci nad skutečným objektem.

Teď vysvětlíme, proč je to důležité.

Když je kopírována objektová proměnná, zkopíruje se odkaz, ale samotný objekt se nezdvojí.

Například:

let uživatel = { jméno: "Jan" };

let správce = uživatel; // kopírování odkazu

Nyní máme dvě proměnné, v obou jsou uloženy odkazy na tentýž objekt:

Jak vidíte, objekt je stále jen jeden, ale nyní se na něj odkazují dvě proměnné.

Obě proměnné můžeme používat k přístupu k objektu a modifikaci jeho obsahu:

let uživatel = { jméno: 'Jan' };

let správce = uživatel;

správce.jméno = 'Petr'; // změna pomocí odkazu „správce“

alert(uživatel.jméno); // 'Petr', změny jsou vidět i z odkazu „uživatel“

Je to, jako kdybychom mÄ›li skříň se dvÄ›ma klíči a použili jeden z nich (správce) k tomu, abychom se do ní dostali a provedli zmÄ›ny. Když poté použijeme druhý klíč (uživatel), budeme stále otevírat stejnou skříň a můžeme pÅ™istupovat ke zmÄ›nÄ›nému obsahu.

Porovnání pomocí odkazů

Dva objekty jsou si rovny, jen když je to jeden a tentýž objekt.

Například zde a a b jsou odkazy na tentýž objekt, takže jsou si rovny:

let a = {};
let b = a; // kopírování odkazu

alert( a == b ); // true, obě proměnné se odkazují na tentýž objekt
alert( a === b ); // true

A zde si dva nezávislé objekty nejsou rovny, přestože vypadají podobně (oba jsou prázdné):

let a = {};
let b = {}; // dva nezávislé objekty

alert( a == b ); // false

PÅ™i porovnání typu obj1 > obj2 nebo pÅ™i porovnání s primitivním typem obj == 5 se objekty pÅ™evádÄ›jí na primitivy. Jak funguje porovnávání objektů, prostudujeme velmi brzy, ale upřímnÄ› Å™ečeno, taková porovnání jsou zapotÅ™ebí jen velmi zřídka – obvykle se objevují v důsledku programátorské chyby.

const uživatel = {
  jméno: "Jan"
};

uživatel.jméno = "Petr"; // (*)

alert(uživatel.jméno); // Petr

Klonování a slučování, Object.assign

Kopírování objektové proměnné tedy vytvoří další odkaz na tentýž objekt.

Co když však potřebujeme duplikovat objekt?

Můžeme vytvořit nový objekt a replikovat strukturu existujícího objektu tím, že budeme iterovat nad jeho vlastnostmi a kopírovat je na úrovni primitivů.

Například:

let uživatel = {
  jméno: "Jan",
  věk: 30
};

let klon = {}; // nový prázdný objekt

// zkopírujme do něj všechny uživatelské vlastnosti
for (let klíč in uživatel) {
  klon[klíč] = uživatel[klíč];
}

// nyní je klon plně nezávislý objekt se stejným obsahem
klon.jméno = "Petr"; // změníme data uvnitř

alert( uživatel.jméno ); // v původním objektu je stále Jan

Můžeme také použít metodu Object.assign.

Její syntaxe je:

Object.assign(cíl, ...zdroje])

• První argument cíl je cílový objekt.
• Další argumenty jsou seznam zdrojů.

Metoda zkopíruje vlastnosti vÅ¡ech zdrojových objektů do cíle cíl a ten pak vrátí jako svůj výsledek.

Například máme objekt uživatel. PÅ™idejme do nÄ›j nÄ›kolik oprávnÄ›ní:

let uživatel = { jméno: "Jan" };

let oprávnění1 = { můžeProhlížet: true };
let oprávnění2 = { můžeEditovat: true };

// zkopíruje všechny vlastnosti z objektů oprávnění1 a oprávnění2 do objektu uživatel
Object.assign(uživatel, oprávnění1, oprávnění2);

// nyní uživatel = { jméno: "Jan", můžeProhlížet: true, můžeEditovat: true }
alert(uživatel.jméno); // John
alert(uživatel.můžeProhlížet); // true
alert(uživatel.můžeEditovat); // true

Jestliže vlastnost s kopírovaným názvem již existuje, bude přepsána:

let uživatel = { jméno: "Jan" };

Object.assign(uživatel, { jméno: "Petr" });

alert(uživatel.jméno); // nyní uživatel = { jméno: "Petr" }

Můžeme také využít Object.assign k provedení jednoduchého klonování objektu:

let uživatel = {
  jméno: "Jan",
  věk: 30
};

let klon = Object.assign({}, uživatel);

alert(clone.name); // John
alert(clone.age); // 30

Zde metoda zkopíruje vÅ¡echny vlastnosti objektu uživatel do prázdného objektu a ten pak vrátí.

Existují i jiné metody klonování objektu, napÅ™. použitím rozšířené syntaxe klon = {...uživatel}, kterou vysvÄ›tlíme pozdÄ›ji v tomto tutoriálu.

Vnořené klonování

Až dosud jsme pÅ™edpokládali, že vÅ¡echny vlastnosti objektu uživatel jsou primitivní. Ale vlastnosti mohou být i odkazy na jiné objekty.

Například:

let uživatel = {
  jméno: "Jan",
  míry: {
    výška: 182,
    šířka: 50
  }
};

alert( uživatel.míry.výška ); // 182

Teď nestačí kopírovat klon.míry = uživatel.míry, protože uživatel.míry je objekt a bude zkopírován odkazem, takže klon a uživatel budou sdílet stejné míry:

let uživatel = {
  jméno: "Jan",
  míry: {
    výška: 182,
    šířka: 50
  }
};

let klon = Object.assign({}, uživatel);

alert( uživatel.míry === klon.míry ); // true, stejný objekt

// uživatel a klon sdílejí tytéž míry
uživatel.míry.šířka = 60; // změníme vlastnost na jednom místě
alert(klon.míry.šířka);   // 60, získáme výsledek z jiného místa

Abychom to opravili a učinili objekty uživatel a klon skutečnÄ› oddÄ›lenými, mÄ›li bychom použít klonovací cyklus, který prozkoumá každou hodnotu uživatel[klíč], a pokud je to objekt, replikuje i jeho strukturu. Toto klonování se nazývá „hloubkové“ („hluboké“) anebo „strukturované“. Existuje metoda structuredClone, která implementuje hloubkové klonování.

structuredClone

Volání structuredClone(objekt) vytvoří klon objektu objekt se vÅ¡emi vnoÅ™enými vlastnostmi.

V našem příkladu ji můžeme použít následovně:

let uživatel = {
  jméno: "Jan",
  míry: {
    výška: 182,
    šířka: 50
  }
};

let klon = structuredClone(uživatel);

alert( uživatel.míry === klon.míry ); // false, různé objekty

// uživatel a klon nyní nejsou nijak propojeny
uživatel.míry.šířka = 60; // změníme vlastnost na jednom místě
alert(klon.míry.šířka);   // 50, nemělo to vliv

Metoda structuredClone může klonovat vÄ›tÅ¡inu datových typů, napÅ™. objekty, pole, primitivní hodnoty.

Podporuje i kruhové odkazy, kdy vlastnost nějakého objektu odkazuje na tento objekt samotný (přímo nebo skrz řetězec odkazů).

Příklad:

let uživatel = {};
// vytvořme kruhový odkaz:
// uživatel.já odkazuje na samotného uživatele
uživatel.já = uživatel;

let klon = structuredClone(uživatel);
alert(klon.já === klon); // true

Jak vidíte, klon.já odkazuje na klon, ne na uživatel! Kruhový odkaz byl tedy rovněž správnÄ› naklonován.

Existují vÅ¡ak případy, kdy structuredClone selhává.

Například když objekt má funkční vlastnost:

// chyba
structuredClone({
  f: function() {}
});

Funkční vlastnosti nejsou podporovány.

Abychom zvládli tak složité příklady, možná budeme muset použít kombinaci klonovacích metod, napsat si vlastní kód nebo, abychom znovu nevynalézali kolo, použít existující implementaci, například _.cloneDeep(obj) z JavaScriptové knihovny lodash.

Shrnutí

Objekty se přiřazují a kopírují odkazem. Jinými slovy, v proměnné není uložena „hodnota objektu“, ale „odkaz“ (adresa v paměti) na tuto hodnotu. Zkopírování této hodnoty nebo její předání do funkce jako argument tedy zkopíruje tento odkaz, ne objekt samotný.

Všechny operace na zkopírovaných odkazech (např. přidávání nebo odebírání vlastností) jsou prováděny na jednom a tomtéž objektu.

Abychom vytvoÅ™ili „skutečnou kopii“ (klon), můžeme použít Object.assign pro tzv. „mÄ›lkou kopii“ (vnoÅ™ené objekty se kopírují odkazem) nebo funkci structuredClone pro „hloubkové klonování“, nebo zákaznickou implementaci klonování, napÅ™. _.cloneDeep(obj).