See More

Chceme tento open-source projekt zpřístupnit lidem po celém světě.

Pomozte přeložit obsah tohoto tutoriálu do svého jazyka!

Mapa tutoriálu
  1. Tutoriál
  2. Jazyk JavaScript
  3. Moduly
19. března 2025

Úvod do modulů

Když se naše aplikace rozrůstá, chceme ji rozdělit do více souborů, tzv. „modulů“. Modul může obsahovat třídu nebo knihovnu funkcí sloužící specifickému účelu.

Dlouhou dobu JavaScript existoval bez modulové syntaxe na jazykové úrovni. To nebyl problém, protože skripty byly původně malé a jednoduché, takže to nebylo zapotřebí.

Časem se však skripty stávaly stále složitějšími a složitějšími, takže komunita vynalezla rozličné způsoby, jak zorganizovat kód do modulů, a speciální knihovny, které načtou moduly na požádání.

Abychom vyjmenovali některé z nich (z historických důvodů):

  • AMD – jeden z nejstarších modulových systémů, původnÄ› implementován knihovnou require.js.
  • CommonJS – modulový systém vytvoÅ™ený pro server Node.js.
  • UMD – další modulový systém, navržený jako univerzální, kompatibilní s AMD a CommonJS.

Nyní se všechny pomalu odebírají do dějin, ale ve starých skriptech je pořád můžeme najít.

Modulový systém na jazykové úrovni se ve standardu objevil v roce 2015, od té doby se postupně vyvíjel a nyní je podporován všemi významnými prohlížeči a v Node.js. Od nynějška tedy budeme studovat moderní JavaScriptové moduly.

Co je modul?

Modul je prostě soubor. Jeden skript je jeden modul. Tak jednoduché to je.

Moduly se mohou navzájem načítat a používat speciální direktivy export a import, aby si vzájemně vyměňovaly funkcionalitu a jeden modul mohl volat funkce druhého:

  • Klíčové slovo export označuje promÄ›nné a funkce, které by mÄ›ly být dostupné zvenčí aktuálního modulu.
  • Klíčové slovo import umožňuje import funkcionality z jiných modulů.

Například máme-li soubor řekniAhoj.js, který exportuje funkci:

// 📁 řekniAhoj.js
export function řekniAhoj(uživatel) {
  alert(`Ahoj, ${uživatel}!`);
}

…Pak ji jiný soubor může importovat a používat:

// 📁 main.js
import {řekniAhoj} from './řekniAhoj.js';

alert(řekniAhoj); // function...
řekniAhoj('Jan'); // Ahoj, Jan!

Direktiva import nahrává modul z cesty ./řekniAhoj.js, která je relativní vůči aktuálnímu souboru, a přiřadí exportovanou funkci řekniAhoj do odpovídající proměnné.

Spusťme si tento příklad v prohlížeči.

Protože moduly podporují speciální klíčová slova a jazykové prvky, musíme prohlížeči sdělit, že se skriptem má zacházet jako s modulem. Učiníme to použitím atributu <script type="module">.

Například:

Výsledek
say.js
index.html
export function řekniAhoj(uživatel) {
  return `Ahoj, ${uživatel}!`;
}
<!doctype html>
<script type="module">
  import {řekniAhoj} from './say.js';

  document.body.innerHTML = řekniAhoj('Jan');
</script>

Prohlížeč automaticky stáhne a vyhodnotí importovaný modul (a jeho importy, jsou-li zapotřebí) a pak spustí skript.

Moduly fungují jen přes HTTP(s), ne lokálně

Pokud se pokusíte otevřít webovou stránku lokálně protokolem file://, zjistíte, že direktivy import/export nefungují. K testování modulů používejte lokální webový server, např. statický server, nebo využijte schopnost „živého serveru“ ve vašem editoru, např. VS Code Live Server Extension.

Základní vlastnosti modulů

Čím se liší moduly od „obyčejných“ skriptů?

Mají základní vlastnosti, které platí pro JavaScript na prohlížečové i serverové straně.

Vždy používají „use strict“

Moduly vždy fungují ve striktním režimu. Například přiřazení hodnoty nedeklarované proměnné ohlásí chybu.

<script type="module">
  a = 5; // chyba
</script>

Rozsah platnosti na úrovni modulu

Každý modul má na nejvyšší úrovni svůj vlastní rozsah platnosti. Jinými slovy, proměnné a funkce na nejvyšší úrovni modulu nejsou vidět v jiných skriptech.

V následujícím příkladu jsou importovány dva skripty a hello.js se pokusí použít proměnnou uživatel, deklarovanou v user.js. Selže to, protože to je oddělený modul (chybu uvidíte v konzoli):

Výsledek
hello.js
user.js
index.html
alert(uživatel); // taková proměnná neexistuje (každý modul má nezávislé proměnné)
let uživatel = "Jan";
<!doctype html>
<script type="module" src="user.js"></script>
<script type="module" src="hello.js"></script>

Moduly by měly exportovat direktivou export to, co chtějí zpřístupnit zvenčí, a importovat direktivou import to, co potřebují.

  • user.js by mÄ›l exportovat promÄ›nnou uživatel.
  • hello.js by ji mÄ›l importovat z modulu user.js.

Jinými slovy, s moduly používáme import a export místo závislosti na globálních proměnných.

Toto je správná varianta:

Výsledek
hello.js
user.js
index.html
import {uživatel} from './user.js';

document.body.innerHTML = uživatel; // Jan
export let uživatel = "Jan";
<!doctype html>
<script type="module" src="hello.js"></script>

Hovoříme-li o HTML stránkách, v prohlížeči existuje nezávislý rozsah platnosti na nejvyšší úrovni také pro každý <script type="module"> zvlášť.

Zde jsou dva skripty na stejné stránce, oba mají type="module". Navzájem nevidí svoje proměnné na nejvyšší úrovni:

<script type="module">
  // Proměnná je viditelná jen v tomto modulovém skriptu
  let uživatel = "Jan";
</script>

<script type="module">
  alert(uživatel); // Chyba: uživatel není definován
</script>
Poznámka:

V prohlížeči můžeme učinit proměnnou globální na úrovni okna tak, že ji výslovně přiřadíme do vlastnosti objektu window, např. window.uživatel = "Jan".

Pak ji uvidí všechny skripty, s type="module" i bez něj.

Přesto je však vytváření takových globálních proměnných nehezké. Prosíme, snažte se tomu vyhnout.

Modulový kód je vyhodnocen jen poprvé, když je importován

Je-li tentýž modul importován do několika jiných modulů, jeho kód se spustí pouze jednou, při prvním importu. Pak jsou jeho exporty předány všem budoucím importérům.

Jednorázové vyhodnocení má důležité důsledky, kterých bychom si měli být vědomi.

Podívejme se na několik příkladů.

Především jestliže spuštění kódu modulu způsobí vedlejší efekty, např. zobrazení zprávy, pak se při vícenásobném importu spustí pouze jednou – poprvé:

// 📁 alert.js
alert("Modul je vyhodnocen!");
// Importujeme stejný modul v různých souborech

// 📁 1.js
import `./alert.js`; // Modul je vyhodnocen!

// 📁 2.js
import `./alert.js`; // (nezobrazí nic)

Druhý import nic nezobrazí, protože modul již byl vyhodnocen.

Existuje pravidlo, že kód na nejvyšší úrovni modulu by měl být použit pro inicializaci, vytvoření vnitřních datových struktur specifických pro modul. Jestliže potřebujeme umožnit něco volat vícekrát, měli bychom to exportovat jako funkci, tak jak jsme to udělali s výše uvedenou funkcí řekniAhoj.

Nyní uvažujme hlubší příklad.

Řekněme, že modul exportuje objekt:

// 📁 admin.js
export let správce = {
  jméno: "Jan"
};

Je-li tento modul importován z více souborů, je vyhodnocen pouze poprvé, vytvoří se objekt správce a ten je pak předán všem dalším importérům.

Všichni importéři dostanou přesně jeden a tentýž objekt správce:

// 📁 1.js
import {správce} from './admin.js';
správce.jméno = "Petr";

// 📁 2.js
import {správce} from './admin.js';
alert(správce.jméno); // Petr

// Jak 1.js, tak 2.js se odkazují na tentýž objekt správce
// Změny učiněné v 1.js jsou viditelné ve 2.js

Jak vidíte, když 1.js v importovaném objektu správce změní vlastnost jméno, pak 2.js uvidí nové správce.jméno.

To je právě proto, že modul je spuštěn pouze jednou. Vygenerují se exporty a ty jsou pak sdíleny mezi importéry, takže jestliže něco změní objekt správce, ostatní importéři to uvidí.

Takové chování je ve skutečnosti velmi užitečné, protože nám umožňuje konfigurovat moduly.

Jinými slovy, modul může poskytovat obecnou funkcionalitu, která potřebuje nějaké nastavení. Například autentifikace potřebuje osobní údaje. Pak modul může exportovat konfigurační objekt a očekávat, že do něj vnější kód něco vloží.

Zde je klasický vzor:

  1. Modul exportuje konfiguraci nějakého druhu, např. konfigurační objekt.
  2. Při prvním importu jej inicializujeme, zapíšeme do jeho vlastností. To může udělat skript na nejvyšší úrovni aplikace.
  3. Další importy budou tento modul využívat.

Například modul admin.js může poskytovat určitou funkcionalitu (např. autentifikaci), ale očekává, že osobní údaje přijdou do objektu konfigurace zvenčí:

// 📁 admin.js
export let konfigurace = { };

export function řekniAhoj() {
  alert(`Jsem připraven posloužit, ${konfigurace.uživatel}!`);
}

Zde modul admin.js exportuje objekt konfigurace (na začátku je prázdný, ale může mít i nějaké standardní vlastnosti).

Pak z něj v init.js, prvním skriptu naší aplikace, objekt konfigurace importujeme a nastavíme konfigurace.uživatel:

// 📁 init.js
import {konfigurace} from './admin.js';
konfigurace.uživatel = "Petr";

…Nyní je modul admin.js nakonfigurován.

Další importéři jej mohou volat a modul správně zobrazí aktuálního uživatele:

// 📁 jiný.js
import {řekniAhoj} from './admin.js';

řekniAhoj(); // Jsem připraven posloužit, Petr!

import.meta

Informace o aktuálním modulu obsahuje objekt import.meta.

Jeho obsah závisí na prostředí. V prohlížeči obsahuje URL skriptu nebo URL aktuální webové stránky, je-li uvnitř HTML:

<script type="module">
  alert(import.meta.url); // URL skriptu
  // pro vložený skript URL aktuální HTML stránky
</script>

V modulu není definováno „this“

Není to významná vlastnost, ale pro úplnost bychom ji měli uvést.

V modulu je this na nejvyšší úrovni nedefinované.

Porovnejme si to s nemodulovými skripty, v nichž je this globální objekt:

<script>
  alert(this); // window
</script>

<script type="module">
  alert(this); // undefined
</script>

Vlastnosti specifické pro prohlížeče

Mezi skripty s type="module" a běžnými skripty existuje také několik rozdílů, které jsou specifické pro prohlížeče.

Jestliže tento článek čtete poprvé nebo jestliže nepoužíváte JavaScript v prohlížeči, můžete tuto podkapitolu prozatím přeskočit.

Modulové skripty jsou deferované

Modulové skripty jsou vždy deferované. Je to stejný efekt jako u atributu defer (popsaného v kapitole Skripty: async, defer), a to pro externí i vložené skripty.

Jinými slovy:

  • stahování externích modulových skriptů <script type="module" src="..."> neblokuje zpracování HTML, načtou se paralelnÄ› s ostatními zdroji.
  • modulové skripty čekají, dokud není celý HTML dokument pÅ™ipraven (i pokud jsou malé a načtou se rychleji než HTML), a až pak se spustí.
  • zachovává se relativní poÅ™adí skriptů: skripty, které jsou uvedeny jako první v dokumentu, se jako první spustí.

Vedlejším efektem je, že modulové skripty vždy „vidí“ celou načtenou HTML stránku včetně HTML prvků, které jsou až pod nimi.

Například:

<script type="module">
  alert(typeof tlačítko); // object: skript „vidí“ tlačítko pod sebou
  // protože moduly jsou deferované, skript se spustí až po načtení celé stránky
</script>

Porovnejme si to s běžným skriptem:

<script>
  alert(typeof tlačítko); // tlačítko je undefined, protože skript nevidí prvky pod sebou
  // běžné skripty se spustí okamžitě, ještě před zpracováním zbytku stránky
</script>

<button id="tlačítko">Tlačítko</button>

Prosíme všimněte si, že druhý skript se ve skutečnosti spustí před prvním! Nejprve tedy uvidíme undefined, až pak object.

Je to proto, že moduly jsou deferované, takže čekají, až se zpracuje celý dokument. Běžný skript se spustí okamžitě, proto jeho výstup uvidíme jako první.

Při používání modulů bychom si měli být vědomi toho, že HTML stránka se zobrazuje průběžně, když se načítá, ale JavaScriptové moduly se spustí až potom. Uživatel tedy může vidět stránku ještě předtím, než je JavaScriptová aplikace připravena. Některá funkcionalita tedy ještě nemusí fungovat. Měli bychom tedy na stránku umístit „ukazatele načítání“ nebo nějak jinak zajistit, aby to návštěvníka nezmátlo.

Na vložených skriptech funguje async

Pro nemodulové skripty funguje atribut async pouze na externích skriptech. Asynchronní skripty se spustí okamžitě, když jsou připraveny, nezávisle na ostatních skriptech nebo HTML dokumentu.

Pro modulové skripty funguje i na vložených skriptech.

Například následující vložený skript má async, takže nebude na nic čekat.

Provede import (stáhne si ./analytics.js) a spustí se, jakmile bude připraven, i když HTML dokument ještě nebude dokončen nebo jiné skripty budou stále čekat na vyřízení.

To je dobré pro funkcionalitu, která na ničem nezávisí, např. čítače, reklamy, posluchače událostí na dokumentové úrovni.

<!-- jsou staženy všechny závislosti (analytics.js) a skript se spustí -->
<!-- nečeká na dokument nebo jiné značky <script> -->
<script async type="module">
  import {counter} from './analytics.js';

  counter.count();
</script>

Externí skripty

Externí skripty, které mají type="module", se liší ve dvou aspektech:

  1. Externí skripty se stejným src se spustí pouze jednou:

    <!-- skript můj.js se načte a spustí pouze jednou -->
<script type="module" src="můj.js"></script>
<script type="module" src="můj.js"></script>

  2. Externí skripty, které jsou staženy z jiného zdroje (např. z jiné stránky), vyžadují hlavičku CORS, jak je popsáno v kapitole Fetch: požadavky jiného původu. Jinými slovy, je-li modulový skript stažen z jiného zdroje, vzdálený server musí poskytnout hlavičku Access-Control-Allow-Origin, která stažení umožní.

    <!-- jina-stranka.com musí poskytovat Access-Control-Allow-Origin -->
<!-- jinak se skript nespustí -->
<script type="module" src="http://jina-stranka.com/jejich-modul.js"></script>

    To standardně zajišťuje větší bezpečnost.

„Holé“ moduly nejsou povoleny

V prohlížeči musí import obdržet relativní nebo absolutní URL. Moduly bez cesty se nazývají „holé“ moduly. Takové moduly nejsou v import povoleny.

Například tento import je chybný:

import {řekniAhoj} from 'řekniAhoj'; // Chyba, „holý“ modul
// modul musí obsahovat cestu, např. './řekniAhoj.js' nebo jinou, kde tento modul je

Určitá prostředí, např. Node.js nebo spojovací nástroje, holé moduly bez uvedené cesty dovolují, protože mají své vlastní způsoby nalezení modulů a páky, jak je vyladit. Prohlížeče však holé moduly zatím nepodporují.

Kompatibilita, „nomodule“

Staré prohlížeče nerozumějí type="module". Skripty neznámého typu prostě ignorují. Je možné jim poskytnout nouzové řešení pomocí atributu nomodule:

<script type="module">
  alert("Běží v moderních prohlížečích");
</script>

<script nomodule>
  alert("Moderní prohlížeče znají type=module i nomodule, takže toto přeskočí.")
  alert("Staré prohlížeče ignorují skript s neznámým type=module, ale toto spustí.");
</script>

Sestavovací nástroje

V reálném životě se prohlížečové moduly jen zřídka používají ve své „surové“ podobě. Obvykle je spojujeme dohromady (anglicky „bundle“) pomocí speciálního nástroje zvaného bundler, např. Webpack, a nahráváme na produkční server.

Jednou z výhod používání bundlerů je, že nám poskytují více kontroly nad tím, jak jsou moduly vyhodnocovány, umožňují holé moduly a mnoho dalších, např. CSS/HTML moduly.

Sestavovací nástroje provádějí následující:

  1. Vezmou „hlavní“ modul, ten, který je určen k vložení do <script type="module"> v HTML.
  2. Analyzují jeho závislosti: importy, pak importy importů atd.
  3. Sestaví jediný soubor se všemi moduly (nebo více souborů, to lze nastavit) a nahradí nativní volání import spojovacími funkcemi, takže to bude fungovat. Podporovány jsou i „speciální“ typy modulů, např. HTML/CSS.
  4. V tomto procesu mohou být aplikovány i jiné transformace a optimalizace:
    • OdstranÄ›ní nedosažitelného kódu.
    • OdstranÄ›ní nepoužitých exportů („tÅ™esení stromem“).
    • OdstranÄ›ní příkazů specifických pro vývoj, napÅ™. console a debugger.
    • Moderní syntaxe JavaScriptu může být transformována na starší s podobnou funkcionalitou pomocí Babelu.
    • Výsledný soubor je minifikován (mezery odstranÄ›ny, názvy promÄ›nných nahrazeny kratšími, atd.).

Používáme-li bundlery, pak když jsou skripty spojeny dohromady do jediného souboru (nebo několika málo souborů), příkazy import/export uvnitř těchto skriptů jsou nahrazeny speciálními spojovacími funkcemi. Výsledný „spojený“ skript tedy neobsahuje žádný import/export, nevyžaduje type="module" a můžeme jej vložit do obvyklého skriptu:

<!-- Předpokládáme, že jsme z nástroje, např. Webpacku, získali bundle.js -->
<script src="bundle.js"></script>

I přesto jsou ovšem použitelné i nativní moduly. Zde tedy Webpack používat nebudeme: můžete si jej nakonfigurovat později.

Shrnutí

Abychom to shrnuli, základní koncepty jsou:

  1. Modul je soubor. Aby fungoval import/export, prohlížeče potřebují <script type="module">. Moduly mají několik odlišností:
    • StandardnÄ› jsou deferované.
    • Ve vložených skriptech funguje async.
    • K načtení externích skriptů z jiného zdroje (domény/protokolu/portu) jsou nezbytné hlavičky CORS.
    • Duplicitní externí skripty jsou ignorovány.
  2. Moduly mají svůj vlastní, lokální rozsah platnosti na nejvyšší úrovni a vyměňují si funkcionalitu pomocí import/export.
  3. Moduly vždy mají use strict.
  4. Kód modulu se spustí pouze jednou. Exporty se vytvoří jednou a mezi importéry jsou sdíleny.

Když používáme moduly, každý modul implementuje funkcionalitu a exportuje ji. Pak použijeme import k jejímu přímému importu tam, kde je zapotřebí. Prohlížeč tyto skripty automaticky načte a vyhodnotí.

Při produkci se často používají bundlery, např. Webpack, ke spojení modulů dohromady kvůli zlepšení výkonnosti i z jiných důvodů.

V příští kapitole uvidíme další příklady modulů a toho, jak lze různé věci exportovat nebo importovat.

Předchozí lekceDalší lekce
Mapa tutoriálu

Komentáře

přečtěte si před komentováním…
  • Máte-li návrhy na zlepÅ¡ení, vytvoÅ™te prosím issue na GitHubu nebo pull request místo komentáře.
  • Pokud v článku něčemu nerozumíte, napiÅ¡te prosím, čemu pÅ™esnÄ› a na kterém místÄ›.
  • Pro vložení nÄ›kolika slov kódu použijte značku <code>, pro nÄ›kolik řádků je obalte značkou <pre>, pro více než 10 řádků vložte odkaz na pískoviÅ¡tÄ› (plnkr, jsbin, codepen…)

Kapitola

Navigace v lekci

Sdílet
Upravit na GitHubu