Podmíněné větvení: if, „?“

Někdy potřebujeme provést různé akce v závislosti na platnosti různých podmínek.

K tomu můžeme použít příkaz if a podmínÄ›ný operátor ?, který se také nazývá operátor „otazníku“.

Příkaz „if“

Příkaz if(...) vyhodnotí podmínku v závorkách a je-li výsledek true, vykoná blok kódu.

Příklad:

let rok = prompt('Ve kterém roce byla publikována specifikace ECMAScript-2015?', '');

if (rok == 2015) alert( 'Máte pravdu!' );

V uvedeném příkladu je podmínkou jednoduchý test rovnosti (rok == 2015), ale může být i mnohem složitÄ›jší.

Jestliže chceme vykonat více než jeden příkaz, musíme náš blok kódu uzavřít do složených závorek:

if (rok == 2015) {
  alert( "Správně!" );
  alert( "Vy jste tak chytrý!" );
}

Doporučujeme uzavírat blok kódu do složených závorek {} vždy, když použijete příkaz if, i když má vykonat pouze jeden příkaz. ZlepÅ¡uje to čitelnost.

Konverze na boolean

Příkaz if (…) vyhodnotí výraz v závorkách a pÅ™evede výsledek na typ boolean.

Zopakujme si pravidla konverze z kapitoly Typová konverze:

• Číslo 0, prázdný Å™etÄ›zec "", null, undefined a NaN se pÅ™evedou na false. Proto se jim také říká „nepravdivé“ hodnoty.
• Ostatní hodnoty se pÅ™evedou na true, proto se jim říká „pravdivé“.

Kód pod touto podmínkou se tedy nikdy nevykoná:

if (0) { // 0 je nepravdivá
  ...
}

…a pod touto podmínkou se naopak vykoná vždy:

if (1) { // 1 je pravdivá
  ...
}

Můžeme také do if pÅ™edat pÅ™edem vypočtenou hodnotu, například takto:

let podmínka = (rok == 2015); // rovnost se vyhodnotí jako true nebo false

if (podmínka) {
  ...
}

Klauzule „else“

Příkaz if může obsahovat nepovinný blok else, který se vykoná, když podmínka je nepravdivá.

Příklad:

let rok = prompt('Ve kterém roce byla publikována specifikace ECMAScript-2015?', '');

if (rok == 2015) {
  alert( 'Uhádli jste!' );
} else {
  alert( 'Jak se můžete takhle zmýlit?' ); // jakákoli jiná hodnota než 2015
}

Více podmínek za sebou: „else if“

NÄ›kdy bychom chtÄ›li otestovat nÄ›kolik variant podmínky. To nám umožní klauzule else if.

Příklad:

let rok = prompt('Ve kterém roce byla publikována specifikace ECMAScript-2015?', '');

if (rok < 2015) {
  alert( 'Příliš brzy...' );
} else if (rok > 2015) {
  alert( 'Příliš pozdě...' );
} else {
  alert( 'Správně!' );
}

Ve výše uvedeném kódu JavaScript napÅ™ed ověří podmínku rok < 2015. Není-li splnÄ›na, pokračuje k další podmínce rok > 2015. Není-li splnÄ›na ani ta, zobrazí se poslední alert.

Bloků else if může být více. ZávÄ›rečné else není povinné.

Podmíněný operátor „?“

Někdy potřebujeme přiřadit do proměnné hodnotu v závislosti na výsledku podmínky.

Příklad:

let přístupPovolen;
let věk = prompt('Kolik je vám let?', '');

if (věk > 18) {
  přístupPovolen = true;
} else {
  přístupPovolen = false;
}

alert(přístupPovolen);

Provést to kratším a jednodušším způsobem nám umožní tzv. „podmíněný“ operátor neboli operátor „otazníku“.

Tento operátor je reprezentován otazníkem ?. NÄ›kdy se nazývá „ternární“, protože má tÅ™i operandy. Je to v současnosti jediný operátor v JavaScriptu, který jich má tolik.

Jeho syntaxe je:

let výsledek = podmínka ? hodnota1 : hodnota2;

Vyhodnotí se podmínka: je-li splnÄ›na, vrátí se hodnota1, jinak se vrátí hodnota2.

Příklad:

let přístupPovolen = (věk > 18) ? true : false;

Technicky můžeme závorky kolem věk > 18 vynechat. Operátor otazníku má nízkou prioritu, a proto se vykoná až po porovnání >.

Tento příklad provede totéž jako předchozí:

// porovnávací operátor „věk > 18“ se vykoná jako první
// (není třeba jej uzavírat do závorek)
let přístupPovolen = věk > 18 ? true : false;

Závorky však zlepšují čitelnost kódu, a proto je doporučujeme používat.

// totéž
let přístupPovolen = věk > 18;

Více „?“ za sebou

Sekvence nÄ›kolika operátorů otazníku ? může vrátit hodnotu, která závisí na více než jedné podmínce.

Příklad:

let věk = prompt('Věk?', 18);

let zpráva = (věk < 3) ? 'Nazdar, mimino!' :
  (věk < 18) ? 'Ahoj!' :
  (věk < 100) ? 'Dobrý den!' :
  'To je ale vysoký věk!';

alert( zpráva );

Na první pohled může být obtížné pochopit, o co tady jde. Po bližším prozkoumání však vidíme, že to je jen obyčejná posloupnost testů:

1. První otazník ověří, zda věk < 3.
2. Pokud ano, vrátí 'Nazdar, mimino!'. Jinak pokračuje výrazem za dvojtečkou “:” a ověří věk < 18.
3. Pokud to platí, vrátí 'Ahoj!'. Jinak pokračuje výrazem za další dvojtečkou “:” a ověří věk < 100.
4. Pokud to platí, vrátí 'Dobrý den!'. Jinak pokračuje výrazem za poslední dvojtečkou “:” a vrátí 'To je ale vysoký věk!'.

PÅ™i použití if..else by to vypadalo následovnÄ›:

if (věk < 3) {
  zpráva = 'Nazdar, mimino!';
} else if (věk < 18) {
  zpráva = 'Ahoj!';
} else if (věk < 100) {
  zpráva = 'Dobrý den!';
} else {
  zpráva = 'To je ale vysoký věk!';
}

Netradiční použití „?“

NÄ›kdy se otazník ? používá jako náhrada za if:

let firma = prompt('Která firma vytvořila JavaScript?', '');

(firma == 'Netscape') ?
   alert('Správně!') : alert('Špatně.');

Podle platnosti podmínky firma == 'Netscape' se buď první, nebo druhý výraz za ? vykoná a zobrazí zprávu.

Zde nepřiřazujeme výsledek žádné proměnné. Místo toho v závislosti na podmínce spouštíme různý kód.

Nedoporučuje se používat operátor otazníku tímto způsobem.

Zápis je sice kratší než odpovídající příkaz if, což může na nÄ›které programátory zapůsobit, ale je také ménÄ› čitelný.

Zde je stejný kód, který pro porovnání používá if:

let firma = prompt('Která firma vytvořila JavaScript?', '');

if (firma == 'Netscape') {
  alert('Správně!');
} else {
  alert('Å patnÄ›.');
}

Naše oči projíždějí kód shora dolů. Bloky kódu, které jsou roztaženy přes několik řádků, pochopíme snadněji než dlouhou vodorovnou řadu instrukcí.

Účelem operátoru otazníku ? je vrátit jednu nebo druhou hodnotu podle platnosti jeho podmínky. Prosíme, používejte jej pÅ™esnÄ› takto. Když budete potÅ™ebovat vykonat různé vÄ›tve kódu, použijte if.